Jmenuji se Veronika Pokorná a budu vaší průvodkyní světem zahradního designu.
V mých kurzech a elektronických publikacích se naučíte, jak si sami můžete naplánovat zahradu, která s vámi bude souznít, ve které budete rádi trávit čas nejen vy, ale i vaši blízcí.
Původní profesí jsem překladatelka, ale zahrada je mou velkou vášní. Jak jsem se dostala na svém zahradním putování až sem, si můžete přečíst v krátkém osobním příběhu dále.
Jak dlouhá může být cesta do zahrady?
Máte rádi příběhy se šťastným koncem?
Jeden pro vás mám.
Psal se rok 2013. S manželem jsme se těšili na své první dítě a po roce snažení jsme konečně našli i domek na venkově se zahradou… Tedy zatím bez zahrady, ale s polem s rozlohou cca 1000 m2.
S mlhavou představou o tom, jak má vypadat zahrada, jsme se tedy přestěhovali na venkov. Co jsme netušili bylo, že majitel domku, který jsme koupili, zapomněl o prodeji říct svému známému, který si na poli za domem zasel ječmen (jak byl zvyklý každý rok).
První sezónu jsme mohli sledovat, jak krásně roste obilí, jak zlátne a nakonec jsme museli sehnat někoho, kdo pole sklidí a zorá. Dobrá věc se podařila, ale na budoucí zahradě stále zůstaly jen hroudy zeminy a jinak nic.
1. krůček do zahrady
Zorané pole nám nezabránilo si postavit kolem pozemku plot, ale víc jsme toho za první sezónu nestihli. Ve stejný rok se nám v prosinci narodil syn a vše ostatní šlo stranou.
2. rok – Plevel a tráva
Ve druhém roce se nám na oploceném poli krásně rozrostlo několik druhů plevele asi do metrové výšky. Za pomocí benzínové sekačky manžel plevel posekl a pomocí rotavátoru za pár stovek z Lidlu, jsme celé pole/zahradu srovnali aspoň do nějaké rozumné podoby.
A zaseli jsme trávník. No, trávník mezi poli není dobrý nápad. Na zahradě nebyl absolutně žádný stín, o útulnu ani nemluvě, takže jsme na ní netrávili příliš mnoho času. Ve druhé sezóně jsme také kolem plotu zasadili rostlinky živého plotu a v zadní části zahrady ovocné stromky. U bývalé příjezdové cesty jsem osázela jahody a pokusila se o zeleninové záhonky.
3. a 4. rok – Golfové hřiště a narození dcery
Třetí sezónu jsme postavili nadzemní bazén a zbudovali u něj pergolu. Kolem bazénu jsme taky postavili další kousek plotu, který jej oddělil od záhonů plánovaných za ním.
Ale jinak byla zahrada dál „golfovým hřištěm“ bičovaným větrem a spalovaným sluncem. V dalším roce se nám narodila dcera, takže zahrada musela opět počkat.
5. rok – nastává zlom
V páté sezóně nás čekala vskutku osudová oslava narozenin u kamarádky. Osudová byla především pro naši zahradu. Zahrada rozdělená na pokojíčky (=jednotlivá od sebe oddělená zákoutí) byla perfektní inspirací a já zbytek července strávila každou volnou chvilku (především během bezesných nocí naplněných kojením a péčí o mimčo) sněním a plánováním nové zahrady.
V hlavě jsem viděla oblé záhony, klikaté cesty, rozhodně menší plochu trávníku a svoje představy jsem zanesla na papír. Proti původnímu geometrickému plánu jsem vytvořila změť kruhů, vlnek a celý plán byl o dost „divočejší“.
V srpnu jsem se pak s nadšením pustila na zahradu a začala plány převádět ve skutečnost.
6. a 7. rok – Přichází zázrak
Zhruba dvě sezóny po kompletním osázení rostlin se toho moc nedělo. Rostliny se věnovaly především kořenům a nad povrchem mnoho parády neudělaly. Ale pak přišlo deštivé léto a zahrada se najednou proměnila v džungli.
A konečně začala připomínat skutečnou zahradu. Zákoutí rostla, všude něco kvetlo, létaly tu včely, čmeláci a motýli. A to nejlepší? Poprvé byl na zahradě i STÍN! A dalo se na ní i posedět.
Štasný konec
Jak jsem slíbila na začátku, příběh naší zahrady má šťastný konec.
Mise byla splněna a dnes se už nemůžu dočkat, až začne jaro a já vyrazím na naši zahradu.
Jestli je Vám příběh povědomý a nevíte, jak svůj prostor proměnit v oázu, ve kterém bude vám i vaší rodině dobře, přidejte se do mého on-line kurzu, ve kterém vás provedu základy plánování zahrady.